THE FOREST FORGETS - Of Wind & Willows
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Víte, kde se nachází kraj s poetickým názvem Dalarna? Ti, kdož vlastní alespoň jeden pár lyží pro běh klasickou technikou, musí i po nečekaném půlnočním probuzení okamžitě konstatovat, že je to v jižním Švédsku, v okolí města Mora, přece tam, kde se každou první březnovou neděli koná slavný Vasův běh! Právě z této oblasti k nám přibíhají dva bratři disponující pseudonymy Dödfödd a Aghora, kteří už od roku 1998 věrně reprezentují skidklubb IFK BLODSKAM, a to zejména na nejrůznějších regionálních BM mistrácích.
Zatím poslední měření sil za účasti našeho bratrského dua proběhlo v minulé sezóně, jednalo se o závod klasickou blackovou technikou nezvykle vypsaný hned na šest etap. Už na startu se ukázalo, že BLODSKAM jsou tradicionalisté každým coulem, neb do stopy vyrazili vyzbrojeni archaickými botami z losí kůže a kombinézami z devadesátých let minulého století. To však není na škodu, neb v blackmetalových soutěžích často platí bambusové hůlky či letité overaly z časů Bjørna Daehlieho za propriety, jenž v cílové rovince rozhodují mezi vítězem a poraženým. Tím však konzervativní přístup končí, BLODSKAM totiž tenhle závod neodjeli pouze čistým stříďákem, ale v rovinatějších pasážích dokázali efektivně zapojit frekvenční soupaž (tou jezdí třeba DARK FUNERAL, zcela bez ohledu na to, zda je trať jednoduchá či profilově náročná). Svůj zvláštní, tak trochu rozevlátý styl navíc občas mimo záběry kamer odlehčit až heavymetalovým přibruslením. Tady měli BLODSKAM štěstí, že jury toto provinění proti pravidlům nezaregistrovala, jinak by náš klub potkalo to samé, co minulý týden norskou ikonu Pettera Northuga na trati Jizerské 50, tedy okamžitá diskvalifikace. My však můžeme jásat, neb kontroverzní momenty často přidávají účastníkům na atraktivitě.
BLODSKAM zajeli v jednotlivých etapách velmi vyrovnané časy a na světovou špičku mnoho neztratili. Na první pohled bylo vidět, že se jim podařilo kvalitně namazat, neb v melodičtějších nebo dokonce i v lehce black'n'rollových podmínkách trefovali odraz přesně jako krušnohorský fantom Lukáš Bauer na olympijských hrách v Turíně při slavném stříbrném závodě v běhu na patnáct kilometrů klasickou technikou. Tahle kreativní máza se ukázala jako prozíravé řešení, neb většina soupeřů zvolila konzervativní taktiku, když své skluznice namazala univerzálními černými vosky do -40 stupňů, jež jim pohyb v proměnlivých podmínkách vyloženě komplikovaly. Rozhodujícím faktorem se ukázalo občerstvování, tedy disciplína, které ne všichni běžkaři přikládají velkou důležitost. Mnozí soutěžící tak pauzy na regeneraci buď úplně vynechali nebo pozřeli maximálně tak bujon, či suchou žemli s borůvkovou polévkou. To členové IFK BLODSKAM zužitkovali válečnou poradu s NAGLFAR (kreativnější období „Cerecloth“ nebo „Harvest“) vytáhli z batůžku bohatě zdobené sendviče s melodickou oblohou, které zapíjeli mocnými doušky osvěžujícího čaje s atmosférickými přísadami. Tím Švédové zabili hned dva servismany jednou ranou, jednak zůstali svěží až do závěrečných etap, a co je snad ještě důležitější, dokázalo si je zapamatovat velké množství diváků podél trati.
Pokud jste nabyli dojmu, že BLODSKAM závod pojali příliš na pohodu a rychlejším účastníkům bojácně uskakovali do škarpy, šeredně se mýlíte. Soupeření o výhodnou pozici v hlavním balíku je kontaktní souboj rameno na rameno, ve kterém jste občas nuceni k ne úplně férovým zákrokům. Švédové na tomto poli rozhodně nezaostali a četná příkoří statečně vraceli svým soupeřům stejně nesportovním způsobem – tu a tam úmyslně přišlápli lyži, nenápadně přidrželi za dres či v lítém souboji zákeřně bodli soupeře hůlkou přímo do žeber. Drsný, špinavý a bezohledný souboj, při kterém jde ve stopě o zdraví, přesně tak, jak to má při správné blackmetalové lyžovačce vypadat.
„Ave Eva“ je deska, jež udělá radost všem běžkařům v černých kombinézách, specialistům na sprinty počínaje a nezdolnými dálkovými laufaři konče. Jsem si jist, že spokojeností budou zářit příznivci těch nejvíce melodických poloh ONDSKAPT či OFERMOD nebo i četných klonů DISSECTION. A kdo ví, nadšen možná bude i sám Pavel Čapek za komentátorským pultíkem České televize, samozřejmě oděn v kultovním pleteném pulovru s masivní vločkou na hrudi.
7,5 / 10
Dödfödd
- zpěv
Aghora
- kytara, baskytara
Kim Filppu
- bicí (host)
1. Perverse Creation
2. Scales And Skin
3. This Lonely War
4. Sharpening The Knives
5. The Decapitation Of The First Man
6. Chaos Reigns
Ave Eva (2022)
Ave Eva (2022)
This Lonely War (single) (2022)
Sharpening The Knives (single) (2022)
La-Bas (2019)
Lá-Bas (2019)
Bödel (single) (2019)
Routines (single) (2019)
Arvejord (EP) (2016)
Datum vydání: Pátek, 23. září 2022
Vydavatel: Suicide Records
Stopáž: 34:39
-bez slovního hodnocení-
Postmetalový koktejl, ve kterém je namixováno hodně rozdílných vlivů, od DEFTONES přes náznaky TOOL až k post rocku či dravému i melodickému post hardcore. Trochu zvláštní koktejl, ale říz to rozhodně má.
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.